Please select your language:
March 19. 2005 Otevrený dopis skupiny obcanu SCH žijících v zahranicí Rade Evropy, Amnesty International, OSN, … Vážení, Obracíme se na Vás v nadeji, že nám pomužete najít rešení situace, ve které se nachází velký pocet obcanu Srbska a Cerné Hory žijících v zahranicí. Na zacátku války v bývalé Jugoslávie, v letech 1991 a 1992, ze všech jejích cástí odešlo v jedné vlne približne 500.000 predevším mladých a vzdelaných lidí. Podle nedávno zverejneného odhadu ministerstva pro diasporu Republiky Srbsko na svete žije približne 12 milionu Srbu, ze kterých až 4 miliony mimo území bývalé Jugoslávie. Mladí lidé, kterí byli v zahranicí a nebyli v jugoslávské armáde v období války 1991-1999, jsou ted nežádoucími obcany Srbska a Cerné Hory. Nemohou vstoupit na území Srbska a Cerné Hory. aniž by byli zatceni! Duvody vzniku této neprijatelné situace se pokusíme vysvetlit v následující cásti tohoto dopisu. Ti, kterí chteli trvale pobývat v zahranicí a neprošli základní vojenskou službou, museli dostat speciální povolení od nácelníka generálního štábu jugoslávské armády. V celkovém chaosu, který v techto letech panoval, bylo velice težké a komplikované žádat o takové povolení, a tak vetšina z nás, dle zákona o armáde, odjela do zahranicí bez souhlasu jugoslávské armády. Poté co byla podepsána „Daytonská mírová dohoda“ v roce 1995 a „Kumanovská dohoda“ v roce 1999, snemovna tehdejší SR Jugoslávie schválila zákon o amnestii pro všechny, kterí se odmítli zúcastnit ve válce. Temito zákony byli amnestování ti, kterí odmítli povolávací dopis, odmítli nastoupit do zálohy anebo dezertovali behem války. Pro ty, kterí odmítli nastoupit do základní vojenské služby, amnestie znamenala jen prominutí toho, že nenastoupili v termínu, ale povinnost základní vojenské služby zustala beze zmeny. Behem NATO bombardování v roce 1999 režim Miloševice, aby se ujistil, že se nikdo nevyhne základní vojenské povinnosti, posunul horní hranici pro nástup do základní vojenské služby ze 27 na 35 let. Do té doby platila praxe, že ti kterým bylo víc než 27 a neprošli základní vojenskou službou byli automaticky prevádeni do zálohy. Toto prakticky znamenalo, že se hranice zavrela pro všechny obcany, kterí mají pobyt v zahranicí. Behem války v letech 1991 až 1999 mladí lidé, kterí opustili Jugoslávii, v zahranicí studovali, našli práci, založili rodiny a stali se vlastníky nemovitostí. Stali se respektovanými cleny tamní spolecnosti. Odejít do armády na témer rok je pro mnohé z nich nemožné kvuli rodinným povinnostem, firme ,ve které pracují, anebo úverum, které musejí splácet. Paragraf 305 zákona o armáde SCH by mel zajistit lepší postavení pro ty, kterí mají dvojí obcanství, ale to bohužel není pravda. Ve vetšine prípadu bývají žádosti, podané na základe dvojího obcanství, zamítnuté ze strany generálního štábu armády SCH. Získání propuštení z obcanství Srbska a Cerné Hory také není možné. Znemožnuje to armáda SCH práve kvuli nevyrešené otázce základní vojenské služby. Toto pak privádí vetšinu lidí do bezvýchodné situace. Na konci roku 2004, soucasný ministr obrany Prvoslav Davinic, oznámil rešení problému brancu, kterí žijí v zahranicí. Podle jeho slov, bylo narízeno zastavení zatýkaní pri vstupu na území Srbska všech, kterí neprošli základní vojenskou službou. Minstr Davinic zároven oznámil, ze bylo schváleno právní rešení tohoto problému: branci se musí ohlásit zastupitelským úradum SCH v zemích svého pobytu a na míste podat žádost o odložení základní vojenské služby, v príloze musí dodat jakýkoliv dokument potvrzující úcel pobytu v zahranicí (potvrzení o zamestnání, studiu, o zadlužení…). Zároven bylo oznámeno, že pokud branec dovrší 35 let v zahranicí, bude automaticky preveden do zálohy a nemusí absolvovat základní vojenskou službu. Toto rešení, které bylo prezentováno ve všech sdelovacích prostredcích vcetne oficiálních stránek ministerstva obrany, vyvolalo pozitivní reakce v diaspore a v jednu chvíli to vypadalo, že hodne mladých lidí konecne, v nekterých prípadech po 13 a 14 letech, konecne dostane šanci navštívit svoji vlast. V zápetí prišla zpráva o zatcení dvou obcanu Srbska a Cerné Hory na hranicním prechodu Madarska a Srbska. Byly jim zadrženy cestovní doklady a požadována kauce ve výši 3.000 EUR. Potom zacali pricházet zprávy o tom, že prakticky všechny žádosti o odložení nástupu na základní vojenskou službu, které branci odevzdávali na zastupitelských úradech, byly zamítnuty a to navzdory ujištení pana Davinice, že na žádosti bude odpovezeno pozitivne. Jako skupina obyvatel SCG žijících v zahranicí, jsme se písemne obraceli na pana Davinice. Prostrednictvím médií jsme dostali skoupou odpoved, kterou strucne mužeme popsat jako „nikdo Vám nic nesliboval“. Armáda pokracuje v zatýkání na hranicích a naše žádosti pro legální vyrešení otázky základní vojenské služby, pripravené dle instrukcí ministerstva obrany, jsou stále zamítány bez vysvetlení. Obracíme se k Vám s prosbou o pomoc , jelikož soucasnou situaci považujeme za nesmyslnou. Jelikož v Srbsku a Cerné Hore neexistuje instituce, která nám muže pomoci, prosíme Vás , abyste se pokusili o nalezení rozumného rešení této otázky a zároven Vás prosíme , abyste pri následujících setkáních s predstaviteli vlády Srbska a Cerné Hory, projednali i tuto otázku. Jsme názoru, že každý má právo navštívit svoje príbuzné a prátele. Takové zpusoby budování duvery byly organizovány i v prípade válcících stran (v prípade Koreje a Kypru napríklad) a tak považujme, že je nejvyšší cas, aby i náš problém byl vyrešen. V nadeji, že nám pomužete najít východisko z této situace Skupina obcanu SCH v zahranicí
|
|
